Vaše proměny

Příběh o dárku rodičům.

Ani nevím, kde mám začít. Tato práce byla opět srdeční záležitost, a to nejen prací ... Díky Taura stylu potkáváme nové lidi a nová přátelství. A je úžasné být někde užitečné a ještě si to fakt užít. Tento příběh je o dárku rodičům, kdy se na nás obrátila paní „I“ a chtěla naši práci na proměně věnovat svým rodičům jako dárek. Domluvily jsme se na předsíni a ložnici. Byla to intenzivní krásná práce v jednom pražském bytě.


Už první návštěva u rodičů byla fajn. Kávička, měření, focení a povídání .... Další komunikace už byla opět jen s paní „I“ a rodiče nás viděli až když jsme se k nim nastěhovaly se svými taškami, balíky a vším připraveným... Na několik dní se stali našimi rodiči. Poznávaly jsme je a snažily se dívat jejich očima. Poslouchaly jsme jejich vyprávění, příběhy a byli nám blíž a blíž. Mimo to jsme se i dost nasmály, taťka totiž neustále špičkoval ohledně kvality odvedené práce. Laura získala přezdívku „revizorka“, páč ona byla ta, co dávala taťkovi úkoly. On na oplátku kontroloval její výmalbu a snažil se najít někde nějaké čmouhy. Nebyla chvíle, aby zase na sebe něco nevymysleli, jak se navzájem napálit. A proto možná taky byla pro nás čest, když taťka přišel a řekl: Jo holky, nerad to říkám, já moc nechválím, ale je to krásný, povedlo se vám to!
První dny dny jsme okupovaly jejich ložnici a tvořily její proměnu.

Kompletní totogalerii proměny ložnice najdete zde... 

Mamka „S“ měla zakázáno vstupovat, abychom alespoň někoho překvapily. Taťka „P“ nám pomáhal, jak jen mohl. Se synem položili podlahu a kdykoliv jsme potřebovaly někde něco vrtat, byl nám nápomocen. Mamka nám vyvařovala, přesto že jsme jí říkaly, ať si s námi vůbec nedělá starosti, ale kdepááák ... znáte mamky :-).
Paralelně se pracovalo na předsíni a po dvou dnech jsme mohly předat mamce ložnici hotovou a věnovat se už pouze jen předsíni. Zpětná vazba od mamky byla úžasná a nás to dál nakoplo do práce. Deficit spánku byl větší a větší, přesto jsme měly pořád dost energie dojet do finále předsíně.

 
Finále bylo pro nás úchvatné! Mamka s taťkou byli také spokojeni a myslíme, že i nadšeni. Proměna to byla nakonec dost výrazná pro oko a myslíme si, že paní „I“ vymyslela dokonalý dárek rodičům.  A my musely opustit naši dočasnou rodinu a vrátit se k těm našim. Doufáme, že toto nové přátelství přetrvá, neboť už při loučení se nám stýskalo.
Co vše se měnilo:
Ložnice: Výmalba, tapetování, šití přehozu na postel, šití záclon a voálů, výroba obrázků, instalace nového světla a výměna klobouků na lampičkách, koberečky u postele...  (vlastně vše krom nábytku)
Předsíň: Výmalba, fototapeta, lepení kamenů, „nová“podlaha ( již jednou použitá a znovu montovaná), lišty, tmelení podlahy, renovace vestavěné skříně - tapetování, natírání a nové dveře, nové stropní světlo a zrcadlo, lavico-botník (dodavatel se opozdil, uvidíte na fotce příští týden), obrázky a doplňky....

Kompletní fotogalerii proměny předsíně najdete zde... 

Neuvěřitelná synchronicita - zážitek jako bonus navíc:
Již při první schůzce  s „I“ ohledně zadání návrhu byla zmínka, že rodiče byli v Benátkách a že se jim tam moc líbilo a bylo by fajn jim ty Benátky někde v novém interiéru nějak připomenout. Třeba obraz na toto téma, nebo fotografie apod.
Ok, to je fajn to vědět, určitě nás něco napadne. Omrkneme jejich fotky, jestli jsou použitelné do paspart, nebo eventuelně Laura byla taký v Benátkách, kde si fotila různé zdi, architekturu, lampy apod. Z toho by určitě šlo taky něco použít. Pak bylo období fáze příprav, shánění, nakupování, šití atd.  Několikrát jsme mailem žádaly, jestli je možné nám poslat nějaké ty fotky rodičů z cest, ať i to můžeme mít včas nachystané. Ale bohužel mail nedorazil a tak jsme se probíraly fotkami až při samotné realizaci. Od starých černobílých fotografií, které jsme také chtěly někam použít, tak ale i novější fotky z cest. Něco jsme vybraly a pak se ještě mrkly na fotky Benátek Laury. Prohlížíme, prohlížíme a najednou Laura říká: Hele, tady na tom mostě – ten chlap je celej „P“, že jo? Táňa koukla a: no jo, ale fakt, to je dobrá podoba! Zavolaly jsme na mamku „S“, pojď se podívat, tady jako by byl „P“ na fotce Laury. Mamka: Ajóó, hele.... i stejná bunda.... přiběhl i syn mrknout: to je táta, vždyť to je  i jeho bunda, tahle ta, hele - a ukazoval na věšák. 
No, takže tak - my v těch Benátkách byli vlastně spolu, jeli jedním autobusem, užívali Benátky ve stejný den na stejných místech, při stejném počasí, s jednou a tou samou průvodkyní a řidičema...., mám ho na vícero fotografiích, jak „P“ kouká z mostu, jak „P“ natáčí kamerou náměstí.... :-)  Všichni jsme byli v šoku z této shody okolností a zároveň nás to ohromilo.
Od této chvíle taťka „P“ měl další námět na popichování Laury: Hele, já se jí nezbavím, v Benátkách s námi, teď tady zase, prostě kam jdu, tam je Laura...  Anebo: Lauro, hele, a kam pojedeme letos?
Na závěr bychom ještě rády napsaly, protože víme, že nás I, S a P budou také číst, že jsme se staly v těchto dnech prostředníky v jejich vztahu. A z vyprávění obou stran se dá poznat jediné: Obě strany se mají nesmírně rády, ačkoliv si to vzájemně moc neříkají a příliš se neprojevují. Holt je to tak, nemáme to napsané na čele a tak druhý nemůže vědět, co si ten druhý myslí, a tak chceme vzkázat: vězte, že tento dárek byl opravdu projev z čisté lásky a že o sobě navzájem smýšlíte, vzpomínáte a vyprávíte s láskou a dojetím.
Dlouhé psaní, uff, skončíme a jdeme sem sázet fotky. Díky díky díky a zase někdy!



Nízkonákladová proměna a specifický příběh mladého muže "J".
Této proměně předcházel celkem dlouhý příběh. Proměna se týkala bytu 3+1 na Liberecku. Mladý muž J. chtěl  svůj samostatný život začít bydlením. Dostal byt od rodičů. Rodiče se z něj odstěhovali již dávno, před několika lety, a místo aby si své věci odnesli sebou do domečku, spousty jich nechaly ve svém starém bytě, něco ještě přivezli, takže už i tak plný a neobývaný byt se plnil a plnil. Pak se po nějaké době do tohoto bytu nastěhoval  bratr od našeho J, dredař, kuřák, kluk s free stylem života. Ten samozřejmě neměl zapotřebí tam cosi měnit, jen odstrčil nějakou tu plnou skříň, aby mohl projít a pak aby měl kam položit popelník a půllitr... Takto tam přebýval dost dlouho na to, aby nebyl plný jen popelník, ale i všechny možné nádoby, hrnky a talíře i truhlíky na balkoně. Všechno se prakticky zaneslo prachem a popelem, ale nijak se neuklízelo a nic neměnilo. A do tohoto nastoupil náš kamarád J. Když se rozhlídnul, nevěděl si vůbec rady, kde by měl vlastně začít. Ale jelikož je náš J hodně zaměstnaný a kromě práce má dalších xx kreativních zájmů a činností, zkusil takto přebývat dál. Dokud nenajde nějaké řešení... dokud neobjevil nás. Naše první návštěva byla neodkladná. Těšily jsme se na to, co uvidíme, i když jsme tušily... Nojo, tady to je jasné, tady to musíme vzít z „gruntu“ a děsně jsme si užívaly, co z toho vytvoříme. Tady totiž ať uděláme co uděláme, tak to bude proměna!
Další fotky před proměnou najdete zde.

Prošly a změřily jsme celý byt a každý kout. Otázka peněz byla snadno sdělitelná. "Peníze nemám", řekl nám kamarád J. Tudíž co se uvaří za menu z tohoto bytu a plus mínus něco k tomu... A to všechno na splátky. Byla to opravdu pro nás výzva a tak jsme se vrhly do práce s nadšením. Nejdříve jsme třídily všechno, co nám prošlo rukama, měly jsme několik hromad: Toto se prodá na aukcích, toto se zabalí mamince, toto se zabalí tatínkovi, toto se zabalí bratrovi, toto v bytě zůstane a toto se vyhodí. Třídilo se dlouho, ale po několika dnech jsme se opravdu dotřídily konce. Z předpokládaného rozpočtu a počtu splátek jsme daly dohromady postup práce a nákup všeho potřebného.
Celý foto-průběh proměny najdete zde.

Nábytek jsme převážně rekonstruovaly. Okno a topení v obýváku natřely. Nakoupily jsme dost látek a šily. Paspartovaly dopředu naplánované obrázky. Všude jsme vymalovaly a spravovaly, když to na nás někde spadlo. Nakoupily jsme nová světla, gauč, stolek, koberečky do koupelny, police a dalších spousty doplňků. Většinu jsme ale musely spíše vyrobit samy, nebo někde hodně levně nakoupit. Nechtěly jsme nikde nic ošidit a každá místnost získala vše, co potřebuje. Náš kamarád J si mezitím nakoupil nové spotřebiče, aby mohl normálně fungovat: prát a vařit. Došlo i na překvapení v podobě Hamaku v obýváku, který náš klient J fakt nečekal a byl móóóc potěšen.
Takto jsme daly dohromady obývací pokoj, ložnici, kuchyň a koupelnu s wc. Poslední místnost byla vyklizena a vracely jsme tam již jen zabalené krabice pro rodiče k vyzvednutí. Je to momentálně jediná místnost, která prozatím nemá jiné využití.
Celková proměna všechny nadchla.
 
Ostatní fotky z finále najdete zde.

Na závěr bych chtěla vyzvat všechny, kteří se potýkají se stejným problémem, že nevědí kde začít a trápí je otázka peněz. Pozvěte si nás a nějaké řešení můžeme společně vymyslet.... A my se rozhodně budeme těšit, co vykouzlíme!


Proměna kuchyně do stylu Provence pro paní M.
Tento příběh pro paní M začal tím, že se z paneláku přestěhovala s rodinou do roubenky na venkově. Roubenka byla dosud užívána pouze jako chalupa pro majitele z Prahy. A kuchyně byla vyšperkovaná k jejich obrazu a jejich možnostem. Kuchyňskou linku tvořily vyřazené skříňky z kanceláře, pobyté palubkami a vrchní desku nahrazovaly kachličky, které ale za ta léta letoucí nedržely a zatýkalo za ně. Vlhkost se tak permanentně dostávala i do skříněk a paní M po pár velkých úklidech zjistila, že tvořící se plíseň nemá šanci zastavit a že cokoliv v té kuchyni udělá, je vlastně marnivá práce. Jejím snem byla vždy kuchyně ve stylu Provence a tak se rozhodla po pár letech ke kompletní rekonstrukci kuchyně. Že objevila na internetu nás - považovala za dobré znamení. Původní požadavky byly zachovat zdi a další stavební prvky, jako okna, dveře, podlaha…. My však při první návštěvě a měření zjistily, že podlahu v kuchyni dělí v jedné třetině jeden menší schůdek a ten nám při našem návrhu dělal potíže s rozmístěním čehokoliv, neboť se nám celkový prostor zmenšil prostě o jednu třetinu, přes schůdek neposunete židli ani nepostavíte stůl… 
Dneska se tomu už všichni smějeme, ale když jsme se všichni pustily dle našeho návrhu do díla a došlo i na tuto podlahu…. neustálý argument majitele se sbíječkou v ruce byl: To je ten váááššš schůdeček J
Každopádně celková práce byla pro nás opravdu krásná, neskutečně nás bavila a my se neustále tetelily nad proměnou pod našimi rukami …
Pro další fotky z celé proměny klikněte zde.

Bylo to kolektivní dílo, veškeré stavební a montážní práce si dělat majitel P sám se svým šikovným týmem a my ten zbytek. Jako návrh, počáteční vyklizení prostoru s paní M, odstranění starých kachliček a stropních kazet, podlahy…. A naopak odvezení dveří na renovaci. Nechaly jsme vyrobit policové okno a pak jedno okno nové na výměnu. Nakoupily jsme vše od kuchyňské linky, dřezu, baterie, pracovní desky, nových obkladů, palubek, svítidel, stolu, židlí, látky na šití… prostě vše, co k dosažení naší kompletní vize budeme potřebovat. Nechybělo nám nic, veškeré možné přípravy probíhaly u nás a pak nastal den D, kdy jsme všechno navozily a postaraly se o kompletní dílo. Paní M nás neustále občerstvovala čaji, kávou a dobrým papáním…. Práce tam byla intenzivní asi tak na týden včetně nocí, ale s výsledkem jsme byly všichni spokojeni.
 



Pracovna paní T.
Zadání znělo: Pracovna (příležitostně používaná také jako pokoj pro „jednodenní“ hosty), v přímořském stylu a s varováním: gauč nestěhovat! (ovšem jen proto, že se majitel pan M. obával poškození zdí, futer i samotného gauče – na první letmý pohled jeho rozměry versus rozměry chodbičky a futer opravdu napovídali o nemožné akci); koberec zanechat! (byl absolutně nový). Měly jsme na to 4 dny.
Přišel den „D“ a Taura začíná tím nejtěžším (jsme si bláhově myslely :-)) = přesvědčit se, zda je opravdu nemožné nacpat gauč mezi úzká futra a dále mrňavé chodbičky, téměř stejně široké. Že bychom to opravdu nevytočily? Ani když vysadíme dveře? Tak jo: pobíháme s metrem, nejdříve kolem rohového gauče ze všech stran a úhlů a skutečně se nám potvrdilo, že i když ho rozdělíme na dva díly, máme nejmenší stranu dlouhou 100 cm a naproti tomu 80 cm široké dveře. Skoro jako porod! A přesně tak to i probíhalo: logické zkoumání, otáčení, zvedání, pokládání, naklánění, znovu zvedání, došlo i na šroubovák … vše doprovázené docela náročným posilovacím cvičením. 80 cm dírou 100 cm široký gauč přeci jenom prolezl, aniž bychom někde poničily sádrokarton či malbu. Jo jsme dobrý! A protože jsme fakt předpokládaly tuto gaučovou anabázi jako největší oříšek celé proměny, šly jsme otevřít šáňo (to jsme ještě netušily, že kdyby tomu tak bylo, bouchaly by špunty každý den několikrát).


Dalším ořechem se ukázal třeba čas, neustále jsme měly pocit, že nestíháme všechno v předem odtušeném harmonogramu, i když vize byla naprosto jasná od začátku: napravo je tohle, nalevo zase tamto …
Barvy použijeme tři. Na jedné stěně se budou střídat v pruzích a před nimi bude bílý gauč. Samozřejmě aby to bylo praktické, potah bude snímatelný, aby šel prát v pračce. V širokém pruhu budou obrázky, aby vynikl kontrast a zjemnila se brčálová zelená, kterou bohužel použít musíme ...

Čas byl neúprosný. Letěl jak ďas! Vždy má Taura maximum všeho, co potřebuje při realizaci, připraveno dopředu, což se díky několika okolnostem tentokrát bohužel nezdařilo. A tak jsme v těchto čtyřech dnech (a nocích) musely vše nejen udělat, vyrobit, ale i nějaké věci ještě dokupovat a shánět – takového zdržení během samotné realizace se Taura snaží vždy ze všech sil vyvarovat.
První den zvládáme nejen ten gauč, ale vymyslet celkovou kompozici a pozdější rozmístění nábytku, nakoupit barvy, přičemž jsme si vzaly vzorek toho obludně zeleného koberce, který musel zůstat zachován. S tou barvou to byla pranice, neboť do našeho celkového obrazu nezapadala, ale aby aspoň s něčím koberec korespondoval, musely jsme ji někde najít a namíchat. No, nakonec si myslíme, že se to zdařilo.

Naše lítání po obchodech zahrnovalo i německý Praktiker, Bauhaus a Kaufland, neboť i tam se dají najít bezva poklady, třeba ve výprodeji. Taura potřebovala oblázkovou mozaiku, a při jejím nákupu byla objevena super záclonová tyč! Oblázky (jako včera sbírané na pláži) měli fakt jen v Bauhausu, Praktiker je ale nabízel již připravené – nalepené ve čtvercích na síťce a navíc levněji. No a v rámci našeho přemýšlení a telefonických porad o tom, co a z jakého materiálu dáme mezi ty oblázky (třeba rybky vyskládané ze skleněných střípků apod.), přišla Laura s jednou dokonalostí: vzpomněla si na kolegyňku, která ve své dílně vyrábí figurky ze skla. Moc jsme si ty výrobky neuměly představit, ale zajímalo nás to a navíc jsme to teď potřebovaly! Nastal čas se jí ozvat a omrknout její práce. Tento úkol měla na starosti Laura – a vrátila se nadšená a přímo očarovaná její výrobou! Je nádhera sledovat při práci někoho, kdo dělá to, co umí a má to rád… Takže jsme u ní hned objednaly skleněnou skaláru, dvě hvězdice a delfína v barvách zelená, modrá a tyrkys.
Všechno krásně klaplo a na naši akci už jsme tyhle křehké podmořské potvůrky měly připravené. A nejen ty - výkresy, garnyž, nářadí, látky, šicí stroje a dalších milion věcí a hurá do práce!
Nejdřív je třeba namíchat tu „pravou“ barvu na zdi. Fakt je, že to byl trochu risk, odstín nás uklidnil, až když pořádně uschnul a vyblednul. Pruhy (opravdu to není žádná tapeta) měříme každý zvlášť, oblepujeme páskou a pak nanášíme barvu. Ta brčálová zelená neustále zlobila, chtěla další a další nátěr, pořád byla flekatá, to asi proto, že jsme o ní pořád ošklivě mluvily :-). Nicméně ve finále po stržení všech těch kilometrů pásek byl pruhovaný efekt dokonalý.

U mozaiky, díky zkušenostem, nám už dopředu bylo jasné, že to bude titěrná práce - vymyslely jsme spoustu „udělátek“ a tvořítek, které nám pomohly k dokonalosti mozaiky. Z toho všeho nám nakonec stačil pytlík na zdobení dortů a plastové napichovátko na jednohubky pro pečlivé rozhrnutí spárovačky. Jo a šikovné prsty :-). A hodně, hodně, hodně trpělivosti! Už jen ty „puzzle“ hned na začátku, aby sklo mezi kamínky bylo dokonale rozmístěné!
Paralelně Taura pracovala s šicím strojem – na gauč, který už hodně pamatuje, ale pořád je fakt dost dobrý a praktický na rozkládání, se tvořil bílý potah. Potah je na suché zipy, kompletně snímatelný, jen na chvíli nám to komplikoval složitý rozkládací systém gauče – dílo se ovšem na konec zdařilo k všeobecné spokojenosti.Mezi tím, jak schlo lepidlo se suchými zipy na gauči, upravujeme rozměr obrázků a fólií místo skel do rámečků + pár twenty háčků a zarámované obrázky jsou na místě. Navrtat záclonovou tyč, naaranžovat voály (jeden dlouhý z leva omotaný a druhý kratší voál vpravo na poutkách), rozmístit dekorace s námětem moře (jako např. keramické svícny ve tvaru mušlí nebo lodní hodiny) a je skoro hotovo.Poslední, co nám scházelo, bylo ušít polštáře – bohužel už nezbyl čas a Taura se musela po několika dnech znova objevit na místě činu. Tvoření těchto šesti kousků zabralo nemálo hodin a opět se nespalo :-). Během šití jsme však měly hromadu času přemýšlet a diskutovat o mnoha věcech. Například o hodnotách - narazily jsme na to, jak je pro každého hodnotné něco jiného. Pro někoho by naše polštáře neměly žádnou cenu, za to by větší hodnotu dával stolku po babičce anebo cestě do hor, nebo udržení svého klidu a pořádku v zajetých kolejích. Každý  přikládá váhu něčemu jinému. Každopádně nemá cenu se dohadovat, čí hodnoty jsou lepší nebo horší. Pokud někdo má k tomu starém stolku nostalgické emoce spojené se svou dnes již nežijící babičkou, pak mu to logicky nevymluvíte. A on zase nepochopí, proč tolik času věnujete výběru látek do polštářů. A tak si tady na tom světě žijeme a učíme se jeden od druhého…  
No a náš výsledek můžete posoudit sami:


Nová lampa ala petrolejka, kterou na obrázku vidíte, je zvolena záměrně, aby ladila s hnědým nábytkem, patinovaným kováním a to včetně truhly. Takže lampa je vybraná k tomu – jako kousek z paluby lodi. Lampu i nábytek si majitel vybral i hradil zvlášť, mimo Taury rozpočet.
Z původních věcí jsme použily a nechaly v původním stavu: židle k pracovnímu stolu a křeslo IKEA, kytka + bílý obal na květináč, váza s bílým proutím, hodiny ve tvaru lodní vrtule a rámečky na obrázky, které jsme pouze natíraly na bílo.



Předsíň a veranda paní A.
Rodina si asi před dvěma roky koupila dům. Velký, krásný a starý dům (tedy teď zrovna není krásný, ale kdysi byl a jednou zase bude). K domu patří ještě veliká dílna a stodola a spousta dalších podobných prostorů. Kdysi tam totiž byl statek a po něm nějaká firma. Jediné místo nebylo prázdné, ba ani poloprázdné. Naopak, každý centimetr byl zaplněný vším možným materiálem, dřevem, nábytkem… Asi každý, kdo v tom domě kdy byl, přinesl něco s sebou… náklaďákem :-). Pro Tauru úúúúžasný potenciál. Na několik let :-). Jenže úkol měl mnohem menší rozměry - taky časově: předsíň s verandou, 3 dny práce, plus absolutně minimální náklady...


Původně chtěla paní A. zrekonstruovat dětský pokoj. Je pochopitelné, jak obyvatelé podobných domů přemýšlí. V první řadě je důležité zabydlet se v těch nejvyužívanějších místnostech, jako je obývací pokoj, kuchyň, koupelna a WC… a taky dětský pokoj. Po jeho prohlídce bylo však jasné, že tam proměna tolik „nehoří“. Co však Tauru zaujalo, byla veranda a předsíň – dvě první místnosti, kterými se vchází do domu. Místnosti, které budí první dojem. A tak padl návrh, zda by paní A. nechtěla pomoct právě tady. Argumenty byly přesvědčivé:
1) jsou to hned první dvě místa, která vidí každý, kdo do toho domu vstoupí
2) je v nich zima – bylo by dobré prostor prohřát alespoň barvami
3) pro všechny je předsíň křižovatkou domu – vedou z ní patery dveře do dalších důležitých místností, takže jí přejdou aspoň 50x denně (na WC, do dětského pokoje, apod.)
Vzhledem k aktuálnímu stavu (viz foto) dostala Taura za pravdu. Takže hned samozřejmě došlo na metr. A ještě na jednu prohlídku stodoly. Vzhledem k malému rozpočtu jsme požádaly, ať nám paní A. ukáže nějaký nábytek, co je ve stodole určený na spálení. Opět měření a přemýšlení. Ca za hodinu lítání z místa na místo bylo jasno. Jde se kreslit návrh, shánět, šít, chystat.

Seznam byl sáhodlouhý: dekorace, našité závěsy, různé lišty a konzole, bambusy, barvy, samozřejmě veškeré nářadí, šicí stroj, bruska, vrtačka, elektrická pila a další drobnosti jako třeba barvy na sklo, vázací drát, … každý krok byl opravdu promyšlený, každý šroub i hmoždinka! Jediná věc, která nám byla trochu líto, bylo přání pána domu: vynechat dveře! Škoda, proměna těch dveří by teprve byla třešničkou na dortu. Ale co se dá dělat, nezbývalo, než přání respektovat. A hurá do práce!
Začalo se vystěhováním nábytku. Byla to nějaká bývalá obývací stěna, vcelku obludná záležitost, ale na druhou stranu plnila účel. Bylo v ní oblečení a byla plně využívána. Takže jsme vybraly jen jeden díl, demontovaly a posléze natřely. Nové úchyty byli zakoupené, patřily do záměru. Ve stodole se našly 3 funkční dřevěné židle, byly hodně obyčejné, nátěry poničené, ale potřebné do Taury návrhu. Již byl připravený molitan se záměrem ušít na ně sedáky. Takže: natírání židlí. Další nález: na verandě stálo opřené velké zrcadlo v dřevěném rámu, bohužel hodně prasklé. Nicméně do předsíně i návrhu patřilo, a tak jsme ho taktéž natřely. „Ošetření“ praskliny bylo samozřejmě také promyšlené (proto ty barvy na sklo). Další přišla na řadu okna. Odstrojit je od starých záclon nebyl žádný problém – držely jen pomocí připínáčků přímo v okenních rámech (au). A pak opět natírání. Několik vrstev, aby byl povrch opravdu bílý a hladký.
Další den se dělají lišty. Bylo tam hodně kabelů a různé hadice, které bylo potřeba schovat. Taková dočasná elektroinstalace a vodoinstalace po „žensku“ :-). Vzhledem k financím a budoucím plánovaným pracím v rámci rekonstrukce celého domu, nemělo smysl nic jiného.
Před výmalbou verandy vyžadoval kousek stropu štuk – byl úplně spadlý. Pak už nic nebránilo nanést základovou barvu. Mezi tím se ještě průběžně opakovaly nátěry oken, garnyže či botníku, který byl taky objeven mezi nábytkem na podpal stejně jako prosklená skříňka, která se taky na verandě prakticky využije. No a začíná se nám rýsovat finále – domalovaly jsme druhou, krycí barvou (Taura zvolila pro obě místnosti dva odstíny barvy ohně, ať se to tam trochu zahřeje :-)), vyhodily asi 10 druhů linolea (každý kousek jinak velký) a raději nechaly podlahu betonovou. Paní A. říká, že na jaře budou dělat dlažbu (kdyby na provedení prací poskytli majitelé více času, pustila by se Taura do mozaiky z linolea, která se nabízela jako další tvorba, ale bohužel; třeba někdy příště).
Další jsou na řadě konzole na záclony. Z jasných důvodů Taura volila levný materiál a to bambus, nábytkové háčky a jako koncovky posloužily dekorativní kuličky z vrby, které jsme upevnily pomocí kousků z korkového špuntu. Pověsily jsme závěsy, také nad vstupní dveře – byla nad nimi totiž sololitová deska, zřejmě místo skla, přitlučená dlouhými hřebíky ze všech možných stran (takové provizorní řešení, než se vymění sklo, které tam zřejmě chybí) a kazila celý vzhled. A tak aspoň malý závěs, jako dočasná záplata.
Na verandě byly ve zdi 3 výklenky, do jednoho z nich pasoval botník, nad který Taura přidělala také garnyž se závěsem (nikdo přece není zvědavý, když vstoupí do domu, na pohled do botníku). Výklenky dělají místnost zajímavou a variabilní. Naskýtají spousty možností pro dekorace, nebo právě nábytek. Do dalšího výklenku jsme postavily natřenou prosklenou skříňku a na ni zrcadlo. Prasklinu Taura zakryla předem připravenou, barvami na sklo namalovanou vitráží. Jako poslední umísťujeme židle s nově ušitými sedáky.

Hodiny zběsile utíkají, je nejvyšší čas vlítnout na malování druhé místnosti. Zdržují nás jen důležité maličkosti: škrábání starých nátěrů a štuků, sádrování děr či výroba krytek na různé otvory (od kabelů, komína, apod.). Zamalovávaly jsme všechno, strop a sním i veškeré stropní lišty. Bylo jich tam tolik, že by byly moc obludné, kdyby byly ke zdi kontrastní. Ale to je samozřejmě věc názoru (vyslechly jsme pak i spousty jiných). Každopádně, tohle bylo podle aktuálního návrhu Taury, příště se to třeba bude hodit jinak.
Stodola posloužila ještě jednou: vydala dlouhou desku, která bude sloužit jako police. Měla spousty děr, které jsme zakytovaly, na míru jí pak seřízly, zabrousily, natřely a pomocí vinglů přišroubovaly na zeď. Pod ni jsme skompletovaly skříňku, které jsme přidělaly nové úchytky. Moc jí to na místě určení slušelo! Krásný kontrast oproti „ohnivé“ zdi.
Největší výklenek v této místnosti bude sloužit jako šatna. Taura přidělala kolejničku k další garnyži a tu pak nad výklenek. Ano, možná by bylo hezčí i praktičtější použít zašupovací dveře, jenže rozpočet je rozpočet. Takto to ale taky splnilo účel. Do „výklenkové šatny“ jsme přinesly velikou šatní skříň, z ní odstranily dveře a na ramínka pověsily bundy a kabáty. Vedle jsme postavily regál na boty, batohy, apod. a ušily závěs na míru. Z látky nezbylo téměř nic, jen proužek látky, který po sešití akorát stačil na sedák na židli. Bylo jí skoro na cenťák přesně :-). Zbývá přidělat nová světla, přišroubovat věšáček na klíče a závěrečný úklid. Ještě poslední detaily: je připravená vitráž na jednu luxferu nad dveřmi, několik obrázků na zeď, věnce na dveře a 3 úložné krabice – vše „made in Taura“, nějaké ty svíčky a … je hotovo.

Měly jsme z naší práce opravdu velikou radost! Stálo to za to, i když termín byl šibeniční a skoro žádný odpočinek! Vyspat se prostě můžeme jindy :-).


Pokoj pro hosty paní L.
Tady se Taura octla v docela velkém bytě – tedy aspoň to tak vyplynulo z poměru, kde jedna paní má pro sebe pohodlí v 3+1. Paní L. jej však nevyužívala celý, jednu z místností „zneužily“ její děti (které již dávno mají vlastní bydlení) jako úložný prostor pro nepotřebné věci.
Do tohoto původně dětského pokoje i paní L. sem-tam přispěla něčím, co sama už nepoužívala, či aktuálně nepotřebovala, ale bylo jí líto danou věc vyhodit. Měla ve zvyku, že když se v práci něco nehodilo, doma v pokoji se to jednou URČITĚ hodit bude :-). Jenže stávalo se a stává, že tu i tam dorazí někdo na návštěvu a zůstane do druhého dne, nebo i celý víkend, a tak vznikla myšlenka přetvořit starý dětský pokoj alias skladiště na nový pokoj pro hosty. Paní L. s tím chvíli váhala, za prvé se jí nechtělo investovat kdoví kolik peněz do rekonstrukce a za druhé doufala a věřila, že si tam „jednou“ a samozřejmě zadarmo udělají pořádek samy děti … inu, nestalo se a tak došlo na Tauru.
Už na první schůzce s metrem v ruce vznikl kompletní nápad na samotné provedení a časový odhad: 3 dny. Úžasné bylo, že nám nechala paní L. volnou ruku.
A mohly jsme se pustit do přípravných prací – nejdřív nákres, seznam, šití… vše bylo vymyšlené do puntíku. Na samotnou proměnu vezla Taura k paní L. věcí jak na rekonstrukci baráku. Ne, to trochu přeháníme :-), ale auto bylo plné. Od štaflí, bedny barev, štětců a válečků, nářadí vč. vrtačky, sádry až po šicí stroje na nějaké ty dodělávky.
Jsme na místě: napravo stolek, kdysi byl konferenční, dnes odkládací :-). Co se nevejde do špajzu, je tady taky - nějaké ty mouky, mléka, minerálky. A další hromada věcí, třeba zavařovací hrnec, míč pro vnoučata, granule pro psa, škopek na prádlo a nějaké krabice s kdoví čím. Vedle toho všeho skříň. Tedy dvě na sobě. V jedné byly zavařeniny (s neznámým datem výroby) a v druhé – nevíme, byla přikryta jakýmsi závěsem. Pak tam stál obrovský kus polystyrenu a za ním další pokračování. Krabice od nějakého stěhování, plné hadrů a různých krámů. Nějaká prkna a skla od sekretářů, další skříň – šatní a na ní malá knihovna. A vedle knihovny již nefunkční el. odšťavňovač, taky el. kávomlýnek, rovněž nefunkční a pak tam byly nějaké lahve s alkoholem, vázičky, kýbl a u něj starý krásný samovar. Vidíte, co všechno může stát vedle knihovny? Nebo na ní?
Tím ale výčet nekončí: opodál stála židle a klekačka, peřiňák a starý rozkládací gauč, u dveří starý věšák a na něm nějaké věci a hadice od vysavače. Na zdech plakáty, nějaké památky z lesa – šišky a větvičky a pak hodně citátů nalepených na malých papírcích okolo zrcadla (tohle vše tam bylo evidentně už velmi, velmi dlouho). Na závěr ještě perla – pod gaučem byl objeven veliký, starý motor!
Následují další práce. Nejdřív vyprázdnit skříně a poličky a vytřídit věci (samozřejmě za účasti a po dohodě s paní L., co vyhodit a co ne). Odsunout nábytek, přikrýt igelitem a můžeme se pustit do malování zdí i stropu. Poté Taura rozmístila nábytek dle návrhu. Jeho původní barva už byla místy sloupaná, oprýskaná, nerovnoměrná, takže se Taura pustila do nátěru - bílou barvou. Stejně tak i garnyž.
Sedáky na gauči Taura povlíkla modrým vypínacím prostěradlem. Opěradlo rovněž. Tím bylo rychle a levně vyřešeno čalounění. Židle dostala také nový povlak (modrý proužek), okno závěsy (širší modré pruhy) a jeden dlouhý horní voál (pruhy v kombinaci s modrými kvítky) a skříňka vyfasovala malý závěs na poutka (podélné pruhy).
Renovace pokračovala tapetováním zašupovacích dvířek od vrchní skříně bílou tapetou, kterou Taura pomalovala modrými květy.
Při vyklízení jsme ještě našly starou lampičku – použily jsme kostru a ušily na ní nový „obleček“ (tenký modrý proužek). Již předem měla Taura připravenou listelu, nastříhanou ze zbytku modré tapety – tu jsme nalepily po obvodu celého pokoje pod strop. 
A pak už to šlo do finále – předem ušitý ubrus na stůl (velký jako základ a navrchu ještě jeden menší opět s drobnými kytičkami), na něm postavený svícen (modrý puntík) včetně barevně sladěné svíčky.
Poslední, co přišlo na řadu, bylo vrtání do zdi na obrázky. Taura se zeptala paní L., jestli nemá nějaké obrazy navíc… Shodou okolností měla – s úsměvem utíkala do ložnice, kde byly pod postelí dva vysoké komíny různých starých obrazů, každý jiného stylu. Dva z nich Taura vybrala a použila, zbytek si paní L. zase musela odnést zpět pod postel :-).
Výsledek práce můžete posoudit vy sami. Taura i paní L. byly moc spokojeny!